Jan Trnečka - dobrodruh, milovník přírody a majitel téměř devítiletého psa jménem Rasty (Cliff - Hanger Miraja) – plemene Saarloosův vlčák. Spolu se svým psím parťákem se od roku 2016 věnuje vysokohorské turistice. Jaké byly jejich společné začátky, co za stravu Rasty dostává během zdolávání vrcholků nebo jak náročný byl výstup na Mont Blanc - nejvyšší horu Alp a Evropy, která se nachází 4809 m n. m., se dozvíte v následujícím článku, který jsme pro vás s Honzou připravili.
Vysokohorské turistice se věnujete s Rastym od roku 2016. To mu byly 4 roky. Čekal jste až pro takto náročnou aktivitu dospěje nebo bylo impulsem k Vašemu společnému toulání po horách něco jiného?
J.T. K horám jsem se dostal úplnou náhodou, nečekal jsem, až Rasty dospěje. Viděl jsem fotky na facebooku, vyrazili jsme do Beskyd, později do Tater, Alp a hory nás pohltily.
Podle čeho jste na začátku volil trasy a jak se s nimi Rasty vypořádal?
J.T. Já jsem týdny ležel v mapách, hledal fotky, videa a plánoval výstupy. Takhle to vlastně dělám pořád. Je mi jasné, že spolu nezdoláme Matterhorn. Hledám vrcholy, kam se oba dostaneme po svých, i když už je to někdy na hranici. Videa řeknou hodně, ale na vlastní kůži je to vždycky něco jiného. Ve vysokých horách už hodně záleží i na podmínkách, štěstí na počasí.
Jak probíhá Rastyho příprava před plánovaným výstupem? Má naordinováno více kilometrů při procházkách, speciálně upravenou stravu apod.?
J.T. Ani Rasty, ani já, se před dalším výstupem nijak zvlášť nepřipravujeme. Zkoušel jsem s ním začít běhat, ale to pro mě není. :-) Takže jsme oba takoví domácí povaleči, kteří se občas zvednou a vylezou na nějaký kopec. Rastyho krmím masem a když vyrážíme na víc dní do Alp, táhnu mu na zádech i mražená kuřata a jeho oblíbené tresčí kroužky, na kterých si rád pochutná i na vrcholu čtyřtisícovky. Nikdy nesmí chybět piškoty a samozřejmě spousta vody.
Kolik během roku (mimo rok 2020) absolvujete výstupů a jaké jsou mezi nimi časové prodlevy? Případně na čem je to závislé.
J.T. Frekvence našich výstupů je závislá hlavně na financích. Občas do Tater vyrazíme dvakrát za měsíc, někdy máme dva měsíce pauzu. Alpy dvakrát, maximálně třikrát za rok. Vyrážíme i v zimě, takže jsou výstupy rozloženy na celý rok.
Na kterých nejznámějších vrcholcích Vás mohli lidé s Rastym potkat?
J.T. Nejznámější vrcholy? Mont Blanc, Kriváň a třeba Rysy. Pro ty, kteří hory znají, to byl např. výstup na horský masiv Monte Rosa nebo horu Bishorn (4153m.n.m.), která se nachází ve švýcarských Alpách. Samozřejmě jsme stanuli na většině značených vrcholcích Tater a našlo by se i pár neznačených vrcholků, rovněž v Tatrách, které jsme společně zdolali. Na profláknuté tatranské vrcholy se vydáváme v zimě a hodně brzo, právě proto, abychom tam nikoho nepotkali.
Mont Blanc – co se Vám vybaví po přečtení těchto dvou slov, kromě toho, že se jedná o nejvyšší horu Evropy, která se nachází 4809 m n. m?
J.T. Vybaví se mi dlouhé přípravy, úmorná cesta do Chamonix, výstup bez aklimatizace a s tím spojené problémy, nekonečný sestup.... a hrdost, že jsme tam s Rastym vylezli. Byl to krásný zážitek. Chtěli jsme letos nahoru jinou cestou, ale bohužel, nedostaneme se ani do Tater.
Vedete si deník o počtu zdolaných vrcholů a našlapaných kilometrech?
J.T. Ne, žádný deník si nevedu. Z počátku jsem chtěl vždycky o něco výš, než posledně, ale od předloňska už to v rámci Evropy nejde. Takže se spíš snažím vždy vybrat nějaký vrchol, který má zvuk, jméno, nějakou tu třešničku. Na letošní jaro jsme měli v plánu velké finále, ale zavřely se hranice. Snad příští jaro.
Sledujete jiné dobrodruhy, od kterých se inspirujete nebo se kterýma si vyměňujete informace o destinacích, kam se chystáte?
J.T. Ne, nic takového. Všechny informace si sám hledám na internetu. Zkuste do nějaké skupiny zadat dotaz na Blanc, nebo třeba zimní výstup na Satan v Tatrách, že se tam chystáte se psem a sháníte informace a zkušenosti. Pokud se nechcete pročítat tím, že to ten pes nedá, že jste blázen, že ho trápíte, nebo že je to a to zakázané, tak si raději všechno zjistíte sám.
Podle čeho vybíráte cílová místa, které s Rastym následně navštívíte?
J.T. V Tatrách jsme toho už vylezli hodně, takže kromě vrcholů, které rád navštěvuji opakovaně a stala se z toho už taková naše většinou zimní tradice, hledám něco mimo turistické trasy. V mapách si něco najdu, podívám se na youtube na videa a řeknu si, jedem. Nebo naopak, že je to hloupost a hledám dál. V Alpách je to podobné, jen těch vrcholů, kam bychom chtěli a mohli.... na to nám jeden život nestačí.
Ne vždy se povede dostat až k cíli. Stalo se i Vám, že jste musel předčasně ukončit výstup na určený vrchol? Pokud ano, co toho bylo příčinou?
J.T. Samozřejmě se nám to stalo. Jednou v Alpách špatně naplánovaná výstupová trasa, kdy jsem se s Rastym dostal ke kolmé skále a museli jsme dolů a jednou převládlo riziko a rozum nás poslal zpátky. V Tatrách to zase byly dvakrát zimní podmínky, které nám zabránily ve výstupu až na samotný vrchol. Hluboký čerstvý sníh, mráz a vichřice přes 100km/h. To se už vážně Rastymu nelíbilo, tak jsme to otočili dolů.
Co Vás na společném putování po horách s Rastym nejvíc fascinuje?
J.T. Hory. Klid. Svoboda. A samozřejmě si užívám toho, že mám toho nejlepšího a nejvěrnějšího parťáka.
Pojďme trochu víc přiblížit Rastyho. Je to Saarloosův vlčák. Pro toto plemeno odpovídá následující charakteristika: mají neobvyklou povahu, která pramení především z vlčí krve, která jim koluje v žilách. Je nezávislý, tvrdohlavý, hrdý, vnímavý a většina jedinců je též plachá. Jsou ale také aktivní, mrštní a oddaní především jednomu člověku. Jaké jsou Vaše zkušenosti? Jaký Rasty je v povaze?
J.T. Je to svobodomyslný, inteligentní pes. Rezervovaný k cizím lidem, ale zvykne si na každého a potom si chodí pro podrbání. Žijeme spolu sami, takže je to neskutečný závislák. A miluje hory stejně jako já, máme vlastně dokonalý vztah.
Rasty je většinou během Vašeho společného toulání po horách na volno. Nemáte o něj někdy strach? Přece jen některé cestičky k vrcholu nebývají zrovna moc bezpečné?
J.T. Někdy to moc bezpečné není, ale zvládá to na jedničku a už mu za ty roky věřím a vím, co si můžu dovolit. Párkrát jsem si ho už na nějaký rizikový úsek připnul, ale to jsou výjimky. Když se jde pokochat např. na sněhový převis, zavolám si ho zpátky. Skály zvládá líp, než dvounožec. Přece jen, má čtyři nohy a lepší stabilitu. Za ty roky jsem mu musel párkrát na několika metrech pomoct při sestupu po skále, protože hlavou dolů po kolmici nesleze, ale jinak si sám vybírá svoji cestu nejmenšího odporu.
Počítám, že na některých místech a v určité nadmořské výšce není moc typické mít sebou psa. S jakou reakcí lidí na Rastyho se během výstupů setkáváte?
J.T. To je pravda. Občas se někdo zeptá, co je Rasty za plemeno, pochválí, udělají si fotku, nebo se ptají, kde všude už jsme spolu byli. V drtivé většině jsou to kladné reakce.
Rastymu bude v listopadu 9 let. Jak dlouho se s ním ještě chcete věnovat vysokohorské turistice? Platí u něj, že s věkem zraje jak víno nebo už na něm občas během výstupu a sestupu jde věk poznat?
J.T. Samozřejmě je už na něm věk vidět, ale hory ho pořád baví a užívá si to. V našich začátcích pořád poletoval a honil kdejakého motýla, ale s věkem a zkušenostmi se zklidnil. Letos měl jednou krizi, ale poučili jsme se a při správném režimu, kdy jsem ho na další akci během výstupu pravidelně zásoboval vodou a jídlem, vyběhl do čtyř tisíc metrů jako zajíc. Po horách budeme chodit tak dlouho, dokud budu vidět, že ho to baví. Až ho to bavit přestane, skončíme a budeme se potulovat po lesích.
Pokud situace dovolí, máte už plány kam s Rastym vyrazíte v roce 2021?
J.T. Ano, mám jeden plán. Tu pověstnou třešničku. Ale k tomu potřebujeme na jaře otevřené hranice a štěstí na podmínky a počasí.
Co byste poradil případným zájemcům začátečníkům o vysokohorskou turistiku?
J.T. My jsme začali v Beskydech a přes Malou Fatru a Tatry jsme se dostali až na Blanc. Myslím, že je to ta správná cesta. Sbírat zkušenosti a hledat možnosti.
Díky za rozhovor. Přejeme Vám i Rastymu ještě spostu nastoupaných kilometrů.
Více fotek ze zdolávání vrcholů Honzy a Rastyho najdete zde.
Autor fotek Jakub Piga
