Krmení průmyslovými krmivy, výběr granulí
Hlavní výhodou průmyslových krmiv je značná jednoduchost a nenáročnost jejich používání a relativně vyvážené živinové složení, které umožňuje krmit psa tak, aby dostal potřebné živiny ve vhodném poměru. K dlouhodobému krmení je třeba zásadně vybírat kvalitní kompletní krmiva, která svým živinovým složením odpovídají potřebám psa a která mají současně i dobré surovinové složení. Převážně se jedná o suchá krmiva (granule), protože jen málo vlhkých krmiv (konzervy, kapsičky, paštiky, mražené směsi) je tak dobře živinově vyvážených, aby splňovaly všechny parametry kompletního krmiva. Kvalitní a dobře vyvážené konzervy bývají drahé a pro samostatné krmení většího psa se nevyplatí.
Mezi granulemi od jednotlivých výrobců bývají značné rozdíly ve složení i v kvalitě použitých surovin. Od kvality a ceny surovin se pak odvíjí i cena granulí, ta ale nemusí být vždy dobrým měřítkem pro výběr krmiva. Zatímco u levného krmiva nemůžeme nikdy očekávat příliš dobrou kvalitu, drahé krmivo nemusí mít nutně kvalitní složení, často se platí především za značku a reklamu. Při výběru tedy není dobré hledět příliš na značku granulí, ale spíš se zaměřit na jejich složení. Kvalitní granule obsahují dostatečné množství kvalitních živočišných surovin bez vedlejších produktů a neobsahují nadměrné množství obilovin a obilných produktů ani rostlinných zdrojů bílkovin.
Jak postupovat při výběru kvalitních granulí?
Poznat opravdu kvalitní granule není jednoduché, protože každý výrobce se snaží představit své produkty v co nejlepším světle. Majitel psa má při výběru krmiva k dispozici pouze údaje, které jsou uvedené na obalu. Tyto informace se skládají ze dvou částí – základního panelu a informačního panelu. Základní panel na přední části obalu nás informuje o názvu a značce krmiva a také o tom, pro kterou kategorii psů je krmivo určené. Má za úkol v první řadě upoutat pozornost zákazníka, informace na něm uvedené nejsou ale pro posouzení kvality krmiva rozhodující. Proto je třeba důkladně studovat především údaje z informačního panelu, které bývají obvykle nenápadně uvedené drobným písmem na zadní části nebo na boční straně obalu. Informační panel může podat daleko přesnější obrázek o kvalitě a vhodnosti krmiva. Tato část obalu obsahuje údaje požadované legislativou, které zahrnují seznam použitých surovin, deklarovaný obsah živin a doporučené dávkování. Dále je zde možné najít informace o výrobci, případně distributorovi krmiva.
Z deklarovaného obsahu živin zjistíme údaje o průměrném obsahu hrubého proteinu, tuku, vlákniny nebo základních minerálních látek v daném krmivu. Někteří výrobci uvádí také obsah energie. Tyto číselné hodnoty vypovídají o výsledku chemické analýzy živin, kvalita krmiva se podle nich ale nepozná. Můžeme podle nich pouze poznat, jestli je krmivo svým obsahem živin pro psa vhodné.
Živinové složení kompletních krmiv musí odpovídat závazným doporučením, která vydávají příslušné instituce. Výrobci v USA se řídí živinovými standardy, které vydává AAFCO (Association of American Feed Control Officials). V rámci Evropské unie vydává podobné standardy FEDIAF (The European Pet Food Industry Federation). Tyto standardy uvádějí pouze minimální hodnoty, maximální hodnoty, až na výjimky u některých minerálních látek a vitamínů, nejsou určené. Proto je třeba brát tolik zdůrazňovanou vyváženost živin v granulích poněkud s rezervou. Tvrzení, že jsou granule nutričně vyvážené, znamená pouze to, že splňují standardy AAFCO nebo FEDIAF. Každý výrobce, který se svým obsahem živin dostane prakticky kamkoliv nad tyto standardy, může tvrdit, že jeho krmivo je vyvážené. Proto se obsah živin v granulích od různých výrobců někdy i celkem výrazně liší, i když jsou určené pro stejnou kategorii psů. Navíc obsah živin, který bývá uváděný na obalu, nevypovídá o skutečné využitelnosti těchto živin pro psa.
Doporučený obsah bílkovin a tuku v sušině krmiva pro psy
podle Hand et al., Small Animal Clinical Nutrition, 2010
Použité suroviny v granulích
Seznam použitých surovin vypovídá o složení granulí daleko víc než analýza živin. Výrobci jsou povinni uvádět použité suroviny v sestupném pořadí podle hmotnosti, na začátku seznamu tedy bývají suroviny, kterých je ve směsi nejvíc. Granule, které budou mít na začátku seznamu kvalitní živočišné produkty, budou vhodnější (kromě speciálních případů, kdy je nutné ze zdravotních důvodů živočišnou složku snížit) než granule, kde seznam surovin začíná obilovinami. Kvalita použitých živočišných mouček se dá odhadnout podle obsahu popela ve vztahu k celkovému množství proteinu. Popel je nespalitelný zbytek krmiva, který zahrnuje veškeré anorganické (minerální) látky. V moučkách jsou jeho hlavním zdrojem kosti. Stručně lze říct, že čím více popela moučka má, tím je v ní více kostí a méně masa. Kvalitní moučky „low ash“ mívají kolem 8 – 10 % popela, v levných masokostních moučkách ho může být i kolem 40 %. Ve výsledných granulích by se měl obsah popela pohybovat maximálně do 8 %. Při jeho posouzení je nutné brát v úvahu také obsah proteinů. U vysokoproteinových krmiv může být poněkud vyšší hodnota popela než u krmiv s nižším obsahem proteinů. Dalším vodítkem pro odhad kvality použité moučky je její označení. Nejkvalitnější moučky bývají jednodruhové, s označením chicken meal (kuřecí), lamb meal (jehněčí), salmon meal (lososová), apod. Pokud je moučka označená jako poultry (drůbeží) nebo fish meal (rybí), jedná se o směs různých částí drůbeže nebo ryb s nižší kvalitou. Označení by-product meal znamená moučku z vedlejších živočišných produktů, tedy odpadních částí a vnitřností. Je také rozdíl, jestli je v seznamu surovin uvedená moučka, tedy suchý produkt (meal), nebo maso, tedy vlhký produkt v původní formě (meat). U čerstvého masa je třeba počítat s tím, že obsahuje jen kolem 30 % sušiny a zbytek je voda, která se během výroby granulí odpaří. Proto jeho skutečný podíl v krmivu bývá výrazně nižší, než výrobce uvádí na obalu.
Kvalitní krmivo
Mělo by mít dostatečný podíl živočišné složky s kvalitními, druhově označenými moučkami na předních místech. Nemělo by obsahovat sóju ani jiné rostlinné zdroje bílkovin, jako je pšeničný nebo kukuřičný gluten. Obsah obilovin není na závadu, pokud jich v krmivu není příliš mnoho. Mělo by se ale vždy jednat o celá zrna, ne o odpadní produkty z obilovin. Pšenice je méně vhodná než jiné obiloviny, protože může snadno vyvolat potravní alergii. Dále je třeba věnovat pozornost způsobu konzervace tuků, přednost se dává konzervaci přírodními látkami před konzervací chemickou. Někteří výrobci uvádějí pouze „konzervanty povolené v EU“, tato formulace v sobě téměř vždy skrývá chemickou konzervaci. Chemickým konzervantům (antioxidantům) tuků, jako je BHA, BHT, propylgallát nebo ethoxyquin je třeba se vyhýbat, protože jsou to látky s negativním působením na zdraví, navíc potenciálně karcinogenní.
Určitým vodítkem při hodnocení kvality mohou být kritéria, která používá americký časopis Whole Dog Journal pro zařazení výrobců granulí do seznamu Top Dry Foods. Tento seznam se každoročně obnovuje a je v něm i řada značek, které jsou již také na našem trhu.
Kritéria, která musí výrobky splňovat, jsou následující:
- musí být přesně uvedeno, kdo a kde krmivo vyrábí
- na předních místech v seznamu surovin musí být druhově určená masová moučka (moučky)
- u obilovin musí být přesně určený druh; preferují se celozrnné obiloviny, ne odpady ze zpracování obilovin
- u tuků musí být také přesně určený druh
- nesmí obsahovat chemické konzervanty, připouští se pouze přírodní konzervace – vitamíny C a E (tokoferoly), rozmarýn
- nesmí obsahovat vedlejší živočišné produkty (by-products)
- nesmí obsahovat přidaný cukr
Ani při zodpovědném výběru granulí není příliš dobré krmit psa trvale jedinou recepturou, je lepší občas krmiva prostřídat (s výjimkou psů s citlivým trávením). Při dlouhodobém krmení jediného druhu krmiva se stále stejným zdrojem bílkovin může dojít k rozvoji potravní intolerance nebo alergie. Proto je vhodné občas vystřídat krmiva s rozdílným hlavním zdrojem živočišných proteinů a obilovin. Mohou být od stejného výrobce, ale je možné střídat i několik různých značek. Krmivo je možné měnit po 3 – 6 měsících nebo i v delších intervalech, podle toho, jak to psovi vyhovuje. Při přechodu z jednoho druhu na jiný je třeba měnit krmivo postupně, nové krmivo se přitom přimíchává do starého ve zvyšující se dávce. Pokud se nevyskytnou žádné problémy, mělo by se dosáhnout úplného přechodu asi za týden.
