Krmení syrovými dietami
V současné době jsou mezi domácími dávkami velmi populární syrové diety ( BARF ), které se snaží přizpůsobit výživu domácích psů složení potravy volně žijících psovitých šelem. Krmná dávka se zde skládá ze 70 – 80 %, někdy dokonce i z většího množství živočišných komponent, mezi kterými převládají tzv. masité kosti, jako jsou drůbeží křídla, hřbety a krky, hovězí a vepřová žebra, apod. Masité kosti představují podle různých doporučení 30 – 60 % z celkové dávky, zbytek tvoří svalovina, vnitřnosti, mléčné výrobky a vejce. Rostlinný příkrm je obvykle zastoupený pouze zeleninou a ovocem v množství 20 - 30 % celkové dávky. V některých případech se dokonce nedává vůbec a dávka se skládá pouze z masa, kostí a vnitřností (tzv. prey model). Obiloviny se nedávají žádné nebo jen ve velmi malém množství. Vše s výjimkou obilovin se podává syrové, tepelně neupravené. Tento způsob výživy lze považovat za poněkud kontroverzní. Má v sobě hodně pozitivních věcí, které mohou být velmi přínosné, ale na druhou stranu skrývá i určitá rizika, která si jeho příznivci často neuvědomují nebo je podceňují.
Výhody syrových diet
Výhodou je, že jsou v nich zachovány všechny obsažené živiny v nezměněné podobě. Další výhodou je méně náročná příprava než u vařené stravy. Jejich příznivci uvádějí u svých psů zlepšení celkové kondice, osvalení, kvality srsti i čistoty zubů. Syrová krmiva mohou obohatit krmnou dávku o biologicky plnohodnotné živiny, i když jejich větší prospěšnost oproti vařeným dosud neprokázala žádná vědecká studie. Již v dřívějších dobách ale staří výživáři doporučovali doplnit vařenou krmnou dávku syrovým masem a čerstvou zeleninou nebo ovocem. Dokonce je možné najít ve starých učebnicích názor, že bez syrového masa není krmná dávka pro psa plnohodnotná. Syrové maso má zachované všechny obsažené živiny včetně enzymů, jejichž význam ve výživě je ovšem sporný. Ve srovnání s vařeným masem má vyšší výživnou hodnotu a vyšší obsah energie. Stravitelnost syrového masa je vysoká. U většiny svalových bílkovin vařením jejich stravitelnost klesá, s výjimkou bílkovin pojivové tkáně (kolagen, elastin), u kterých se naopak zvyšuje. Syrové maso má vyšší obsah tuku než vařené, protože při vaření tuk přechází do vývaru. Někteří psi ovšem mohou syrový tuk tolerovat lépe než vařený a nevyvolá u nich tak snadno průjem. Na základě zkušeností se také zdá, že při krmení syrovou stravou psi udržují lépe hygienu dutiny ústní než u vařené stravy, a to dokonce i tehdy, když se syrová strava včetně kostí dává pomletá.
Rizikové stránky syrových diet
Rizikovou stránkou bývají vysoké dávky kostí, které mohou způsobit zácpu, poranění nebo omezení průchodnosti trávicího traktu a mohou obsahovat těžké kovy, fluoridy a jiné toxické látky, které se v nich usazují. Dále jsou to hygienická rizika spojená s podáváním syrových živočišných produktů a nižší stravitelnost a obsah tzv. antinutričních látek u syrových rostlinných produktů. Syrové diety bývají také často živinově nevyvážené, zejména v obsahu vápníku, fosforu a dalších minerálních látek. Podle studií, které byly provedeny na veterinárních univerzitách ve Vídni a v Mnichově, chyběly v syrových dietách nejčastěji hořčík, měď, zinek a mangan, v některých případech i železo a jód. Obsah vápníku a fosforu závisel na množství podávaných kostí a vyskytoval se v nedostatku i v nadbytku. Problémem může být také nadbytek tuků a bílkovin pro psy bez větší zátěže, jejichž skutečná potřeba je podstatně nižší. Tento problém je nejvýraznější u tzv. „prey modelu“, tedy dávek složených pouze z masa, kostí a vnitřností, bez jakékoliv rostlinné přílohy.
Syrové hovězí maso a kuřecí masité kosti obsahují zhruba 30 – 50 % tuku v sušině, vepřové maso i kolem 60 %. Výjimku představuje libová kuřecí svalovina (bez kůže a kostí), která mívá tuku výrazně méně. Oblíbené zelené hovězí dršťky, které někteří chovatelé dokonce používají jako náhradu rostlinného příkrmu, mohou mít až kolem 50 % tuku v sušině. Pokud tyto syrové živočišné produkty tvoří vysoký podíl krmné dávky, případně jsou její jedinou složkou, pak celková koncentrace tuku značně překračuje maximální bezpečný limit stanovený normou NRC. Takto vysoké dávky tuku neodpovídají potřebám většiny domácích psů. Také koncentrace bílkovin v mase a dalších živočišných produktech je vysoká. Obsah proteinu v sušině libovějšího masa je 70 – 80 %, v běžně používaných masitých kostech (kuřecích) 40 – 50 %, v zelených dršťkách bývá kolem 40 %. Je třeba si uvědomit, že suchý podíl masa a vnitřností (kromě drštěk, kde jsou i zbytky rostlinného materiálu) je tvořena téměř výhradně bílkovinami a tukem, v masitých kostech je obsažená ještě anorganická část kostní hmoty. Pokud pes nedostane žádný rostlinný příkrm nebo jen velmi malé množství, nebudou v jeho dávce obsažené téměř žádné sacharidy a veškerou energii bude získávat pouze z bílkovin a tuků. Je otázka, do jaké míry je to pro něj prospěšné. Tento model vyhovuje spíš pravým masožravcům, kteří mají metabolismus přizpůsobený výhradnímu zpracování bílkovin a tuků, ale u psa je to trochu jiné. I když je také dobře přizpůsobený ke zpracování bílkovin a tuků, jejich výrazný nadbytek představuje přece jen zvýšenou zátěž na játra, ledviny a slinivku. Výsledek pak záleží na tom, jak se s touto zátěží organismus dokáže vyrovnat. Někteří psi mohou takovéto složení krmné dávky dlouhodobě snášet nebo jim může zdánlivě vyhovovat, ale u jiných to naopak může vést k rozvoji zdravotních problémů. Problém se může projevit až po delší době, i když se před tím zdálo, že je vše v pořádku a psovi krmení maximálně vyhovuje. Proto rozhodně nelze doporučit krmení zcela bez rostlinného příkrmu. Zdravější a bezpečnější je určitě varianta, kdy má pes k dispozici také nějaké využitelné sacharidy a vlákninu z rostlinných krmiv.
Škodí sacharidy?
V současné době se objevuje spousta informací o škodlivosti sacharidů, ale pravda je taková, že v přiměřeném množství psovi neškodí a naopak pro něj mohou být i prospěšné. Problémem je jejich nadbytek v některých komerčních krmivech, ne sacharidy jako takové. Pro trávení a metabolismus představují sacharidy ve vhodné dávce menší zátěž než bílkoviny a tuky. I když v některých populárních článcích a publikacích je možné najít opačné informace, ve skutečnosti dochází k největší zátěži slinivky při trávení tuků a bílkovin. Sacharidy stimulují produkci pankreatických enzymů ze všech živin nejméně. Proto se také psům trpícím zánětem slinivky musí podávat dieta s nízkým obsahem tuků a bílkovin a s větším množstvím sacharidů (tedy rostlinných krmiv). To samé platí i pro psy s narušenou funkcí jater nebo ledvin, protože metabolismus bílkovin a v případě jater i tuků představuje zvýšenou zátěž na tyto orgány. Ani pro psy trpící opakovaným zvracením žaludečních šťáv (tzv. gastrickým refluxem) není vhodná strava s vysokým obsahem tuků a bílkovin. Tuky omezují funkci svěrače mezi žaludkem a jícnem a bílkoviny ve zvýšené míře stimulují sekreci žaludeční kyseliny, což tento problém jednoznačně zhoršuje. U těchto psů je třeba zavést dietní režim s vyšším podílem sacharidů a častější krmení po menších dávkách.
Riziko bakterií, parazitů a virů v syrovém mase
Příto
mnost patogenních bakterií, parazitů, případně i virů v syrovém mase a vnitřnostech je riziko, které bývá odpůrci syrových diet často zdůrazňované a někdy i poněkud zveličované, jejich příznivci ho naopak často přehlíží a podceňují. Pravda ale je, že se tyto patogenní mikroorganismy v mase vyskytují. Pokud maso pochází z ověřených zdrojů a prošlo veterinární kontrolou, je riziko menší, ale nikdy není zcela vyloučené, dokonce ani u masa určeného k lidské spotřebě. Jediná spolehlivá ochrana před bakteriemi je důkladné povaření, kdy je nutné dosáhnout teploty minimálně 70 oC v jádře (ve středu suroviny) po dobu minimálně 10 minut. Přemražení, a to ani hluboké přemražení při velmi nízkých teplotách, bakterie nezlikviduje. Zastaví se sice jejich růst, ale nedojde k usmrcení, takže po rozmražení se mohou za vhodných podmínek dále množit. V našich podmínkách je nejpravděpodobnější výskyt bakterií Salmonella, Campylobacter, Listeria a Escherichia coli. Salmonella a Campylobacter se vyskytují nejčastěji v drůbežím, o něco méně ve vepřovém mase. Zbývající dva druhy se mohou nacházet také v hovězím a v dalších druzích masa. Je pravda, že psi jsou vůči bakteriím v syrovém mase poměrně odolní, ale neplatí to vždy a bez výhrad. Většina psů klinicky neonemocní, ale může k tomu dojít zejména u oslabených jedinců, jako jsou štěňata, staří psi, obézní psi, březí feny nebo psi s poruchou imunity, léčení antibiotiky nebo chemoterapeutiky. Je prokázáno vědeckými studiemi, že překrmování a obezita snižují odolnost vůči salmonelóze. Psi, kteří jsou vůči bakteriální nákaze odolní, mohou vylučovat patogenní bakterie ve výkalech a fungovat jako přenašeči. Tím mohou ohrožovat zdraví chovatele a jeho rodiny, případně dalších lidí, kteří s nimi přicházejí do styku. Proto je třeba maximální opatrnost zejména v rodinách s malými dětmi, těhotnými ženami, staršími lidmi a lidmi s oslabeným imunitním systémem nebo po chemoterapii. V těchto případech je vhodnější dávat psům živočišné produkty vařené nebo alespoň dodržovat velmi důslednou hygienu jak při zpracování masa, tak i při kontaktu se psy, případně omezit jejich kontakt s rizikovými osobami.
Výskyt parazitů v syrovém mase
Z parazitů se může v syrovém mase nacházet prvok Toxoplasma gondii, vzácněji Neospora caninum (hlavně hovězí a skopové maso), ve vepřovém mase a v mase divočáků pak svalovec (Trichinella spiralis). Toxoplasmóza se u psa obvykle klinicky neprojeví, avšak neosporóza může vyvolat těžké poškození nervového systému s následným úhynem. Trichinella spiralis je parazitický červ vyskytující se nejčastěji ve svalovině domácích a divokých prasat, který může vyvolávat těžké průjmy, svalové bolesti a záněty srdečního svalu. Časté bývají také nervové poruchy. Evropská i naše veterinární legislativa stanoví povinnost kontroly trichinel v mase porážených prasat i ulovených divočáků. Díky tomu se v ČR toto parazitární onemocnění v chovech prasat již delší dobu nevyskytuje, v relativně nedávné době (prosinec 2010) bylo ale zachycené ve svalovině několika divočáků na Orlickoústecku. Z dalších parazitů se u sladkovodních ryb může sporadicky vyskytnout tasemnice škulovec široký, která je přenosná na psa i na člověka. V mase lososů z oblasti západního pobřeží Severní Ameriky se může nacházet parazit Nanophyetus salmincola, který bývá často nositelem nebezpečného původce psí neorickettsiózy. Onemocnění je známé jako otrava syrovým lososem „salmon poisoning disease“. Na rozdíl od bakterií je možné většinu parazitů v mase zlikvidovat hlubokým přemražením při alespoň -18 ºC. K likvidaci prvoků, jako jsou toxoplasmy a neospory, stačí hluboké zmrazení do druhého dne, jejich tkáňové cysty jsou při -20 ºC neinfekční již do dvou až tří hodin. U svalovce a tasemnic je nutné dlouhodobější zmrazení po dobu minimálně tří týdnů.
Virové choroby a syrové maso
Z virových chorob se ve vepřovém mase a v mase divokých prasat může vyskytnout virus Aujeszkyho choroby. Je to smrtelné onemocnění, které svým průběhem připomíná vzteklinu. ČR je od roku 1988 této nákazy prostá, virus však přetrvává v populaci divokých prasat. V našich podmínkách je rizikové zejména zkrmování syrového masa a orgánů divočáků. Toto riziko je velmi aktuální, vzhledem k tomu, že v nedávné době došlo k úhynu několika loveckých psů po kontaktu s nakaženým divočákem. Virem Aujeszkyho se mohou nakazit i jiná zvířata než prasata, ta ale na rozdíl od nich onemocní a uhynou, stejně jako psi. Na člověka virus přenosný není. Virus se likviduje důkladnou tepelnou úpravou, pouhé přemražení nestačí.
