Při pořízení pejska většinou někteří majitelé čtyřnohých chlupáčů neřeší otázku výcviku. Během následného dospívání psa, s ním ale začnou zkoušet základní povely poslušnosti, pracovat se psem na stopách a účastnit se tréninku obran. Při těchto aktivitách zjistí, že jejich psí parťák je moc šikovný. Najednou začnou uvažovat o tom, že by bylo zajímavé pejska s jeho neutuchajícím elánem do práce někde ukázat. Kde je možné pejska prezentovat a na co bychom si měli dát pozor při přípravě, se dozvíte v následujícím textu.
Kde můžeme prezentovat našeho psa?
Šikovnost našeho psího kamaráda můžeme prověřit na závodech nebo na zkouškách. Na závodech soutěží psi v různých kategoriích a bojují mezi sebou o konečné pořadí. Při zkouškách se zadávají body za každý provedený cvik a následně rozhodčí zhodnotí, zda pejsek zkoušku udělal či nikoliv.
Skládat zkoušky nebo se účastnit závodů můžeme dle následujících zkušebních řádů:
- Zkušební řád Kynologické jednoty ČR Brno – (např.zkouška ZOP, ZPU1…)
- Národní zkušební řád – NZŘ (např. zkouška ZZO, ZM, ZVV1…)
- Mezinárodní zkušební řád – IGP (např. zkouška BH, FPR1, IGP1…)
Ve zkušebních řádech bychom si měli pro našeho pejska najít takový druh zkoušky, která odpovídá momentální připravenosti našeho hafana a na základě toho se následně připravovat.
Co vše potřebujeme ke zkoušce a na závod?
Požadované pomůcky
Abychom nebyli vykázáni ze zkoušek či závodu ještě dříve než vůbec nastoupíme na cvičební plochu, je nutné vědět jaké pomůcky k danému výkonu našeho psa jsou povoleny.
Zkušební řád Kynologické jednoty ČR Brno – (např. zkouška ZOP, ZPU1…)
Obojek - jakýkoliv hladký kožený, látkový (popruh) či kovový avšak dostatečně pevný, může být i víceřadý. Pokud je stahovací nebo polostahovací, nesmí být nastaven na stahování. Pes má mít pouze jeden obojek (neplatí pro antiparazitní obojky)
Vodítko - musí mít takovou délku, aby při cvicích poslušnosti mohlo být náležitě prověšeno. Může mít 1 nebo 2 karabiny (tzv.přepínací). Psovod ho musí mít stále u sebe a to i tehdy, když vede psa volně – v tom případě má vodítko ukryto v kapse nebo zavěšené z levého ramene na pravý bok.
Postroj - téměř zásadně se používá při vypracovávání stop
Stopovací vodítko - jeho délka je min.10 m max.15 m. Používá se při vypracování stopy.
Předměty na stopu – max.velikost 10x10cm
Aport- lze použít jakýkoliv předmět nebo hračku, nesmí to však být výstroj psa ani pamlsky
Národní zkušební řád – NZŘ (např. zkouška ZZO, ZM, ZVV1…)
Obojek - pes musí mít po celou dobu zkoušky obojek. Obojkem se rozumí obyčejný, jednořadý, kovový řetízkový obojek z oček 10 x 20 – 60 mm, o délce přiměřené k plemeni, na obou koncích zakončený navařeným kovovým kroužkem o průměru 30 mm. Jednotlivé články musí být bez ostnů, bodců nebo háčků. Pes musí mít obojek na krku volně, nesmí být nastaven na stahování. Takzvané antiparazitní obojky musí být před zkouškou sundány. Kožené, látkové nebo silonové obojky nejsou povoleny.
Vodítko- musí mít psovod neustále u sebe i když na něm nevede svého psa (v kapse nebo zavěšené z levého ramene na pravý bok)
Postroj - při vypracování stopy může mít pes kromě řetízkového obojku i stopovací postroj
Stopovací vodítko - 10 m dlouhé, která na jednom místě je připnuto buď na obojek psa, nebo na stopovací postroj, může vést přes záď psa (horem), podél psa (bokem) nebo pod psem mezi předními nebo i zadními končetinami (dolem). Nesmí psa stahovat ve slabinách.
Předměty na stopu - musí být z textilu nebo jiného materiálu, který dobře přijímá a drží pachy (nesmí být z kovu a skla). Předměty se nesmí svou barvou nápadně odlišovat od terénu a být větší než 100 x 50 x 10 mm. Materiál předmětu musí být na jedné stopě stejný.
Aport - stupně zkoušek určují, zda lze při aportování použít libovolný předmět nebo zda se musí použít dřevěné činky s předepsanou hmotností. Jako předmětu psovoda při aportování nelze použít hračky nebo část výstroje psa (míček a krátký pešek bez poutka je povolen).
Mezinárodní zkušební řád – IGP ( např. zkouška BH, FPR1, IGP1…)
Obojek- pes musí mít po celou dobu zkoušky obojek. Obojkem se rozumí obyčejný, jednořadý, kovový řetízkový obojek z oček 10 x 20 – 60 mm, o délce přiměřené k plemeni, na obou koncích zakončený navařeným kovovým kroužkem o průměru 30 mm. Jednotlivé články musí být bez ostnů, bodců nebo háčků. Pes musí mít obojek na krku volně, nesmí být nastaven na stahování. Takzvané antiparazitní obojky musí být před zkouškou sundány. Kožené, látkové nebo silonové obojky nejsou povoleny.
Vodítko - musí mít psovod neustále u sebe i když na něm nevede svého psa (v kapse nebo zavěšené z levého ramene na pravý bok)
Postroj - při vypracování stopy může mít pes kromě řetízkového obojku i stopovací postroj
Stopovací vodítko- 10 m dlouhé, která na jednom místě je připnuto buď na obojek psa, nebo na stopovací postroj, může vést přes záď psa (horem), podél psa (bokem) nebo pod psem mezi předními nebo i zadními končetinami (dolem). Nesmí psa stahovat ve slabinách.
Předměty na stopu - musí být cca 10 cm dlouhé, 2 - 3 cm široké a 0,5 - 1 cm silné, a nesmí se svou barvou podstatně lišit od okolního terénu. V průběhu jedné stopy musí být pokládány rozdílné předměty (např.: kůže, textil, dřevo).
Aport - je povoleno použít jen dřevěných aportovacích činek o hmotnostech, které předepisuje daná zkouška. Výjimkou jsou zkoušky IBGH-2 a IBGH-3, kdy lze použít dřevěnou činku psovoda o libovolné hmotnosti.
Dokumenty psovoda a psa
Pokud jdeme na zkoušku, tak je potřeba pořadateli doložit naše členství, buď v nějakém chovatelském klubu nebo základní kynologické organizaci. U psa, pokud je s průkazem původu, je nutné doložit jeho rodokmen a výkonnostní knížku. Psi bez průkazu původu musí být načipovaní. Na základě čipu jim je vystavena rovněž výkonnostní knížka. Jestliže se budeme účastnit závodu, bude nutné si důkladně přečíst instrukce pořadatele a dle toho postupovat.
Povelová technika
Pro každou zkoušku a její daný cvik nám zkušební řád určuje správnou povelovou techniku. Je nutné již při tréninku používat správné povely, abychom zbytečně psovi nemotali hlavu. Pokud si nejsme jistí zda postupujeme správně, je vždy lepší oslovit kamaráda či nějakého kolegu psovoda s většími zkušenostmi.
Speciální cviky
Některé druhy zkoušek mají jako jednu ze svých částí speciální cviky. Tyto cviky jsou samozřejmě popsané v každém zkušebním řádu, nicméně jejich následná interpretace do reality může být u každého rozhodčího lehce odlišná. Proto je lepší buď přímo oslovit rozhodčího a zjistit jeho požadavky nebo se zeptat pořadatele akce, na co se připravit.
Změna prostředí
Je potřeba necvičit pořád na jednom místě, ale občas si zajet vyzkoušet spolu se psem i cizí prostředí. V cizím prostředí pak poznáme, zda nám pejsek cvičí se stejným elánem a chutí jako na domovském cvičáku nebo ve známém prostředí.
Slovo závěrem
Pokud začínáme s výcvikem, je vhodné necvičit úplně sám, ale oslovit zkušenějšího pejskaře z okolí. Ten nás může během tréninku upozornit na vzniklé chyby a zároveň nasměrovat naše snažení správným směrem.
